Představujeme vedoucí týmu mladších dorostenek Irenu Zemanovou

Dnes na našich webových stránkách představíme vedoucí družstva mladších dorostenek Irenu Zemanovou, kterou můžete vídat vedle trenérky Karoliny Kuprové také v pozici spolutrenérky a fotografky. Irena je jednou z těch opravdu obětavých duší milujících házenou.

Hráčské zkušenosti:

Házenou jsem začala hrát ve svých 10 - ti letech za tým Bohemians Praha. Strávila jsem zde 10 let na postu brankářky, který jsem zastávala hned od svých začátků. V roce 1994 Sokol Královské Vinohrady ukončil činnost ženské házené v jejich sokolovně, kde tým Bohemians Praha trénoval a tím skončila ženská složka oddílu.

Já jsem se v té době rozhodla odjet do Anglie jako au-pair, kde jsem zůstala 2 roky, během nichž jsem si od házené dala pauzu. Po návratu jsem hrála za Sokol Kobylisy se svými bývalými spoluhráčkami, a zároveň jsem hostovala v týmu Sokol Vršovice, kde také hrály nějaké mé bývalé spoluhráčky.

V roce 1998 jsem musela ze zdravotních důvodů s házenou skončit. V roce 2015 začala hrát házenou dcera a já jsem při jejím doprovázení na tréninky a zápasy začala potkávat známé, kteří mě lanařili k opětovnému hraní. Jelikož neumím říkat ne, zahrála jsem si po 17 letech 3,5 sezóny za Sokol Vršovice A i B tým žen. Nyní hraji již jen pro radost v Tatranu Střešovice.

Trenérské zkušenosti:

Trenérskou licenci nemám, ale práce s holkami je super. Ze začátku jsem občas jen s něčím pomohla, občas jela na turnaj s Kájou Kuprovou, až mi nabídla větší spolupráci. Prošla jsem s ní konec mladších žákyň, starší žákyně a nyní mladší dorostenky.

Největší hráčský úspěch:

Asi nejvíce mi v paměti utkvěly 3 akce, ze kterých mám největší zážitky. V 17. letech jsem nastoupila tehdy ještě v nejvyšší československé soutěži žen proti Nitře, pak to bylo finále turnaje v plné hale ve švédském Lundu v roce 1989 a následně čtvrtfinále českého poháru v roce 2016 proti týmu Baník Most.

Házené věnujete velké množství času, co pro vás vlastně házená znamená?

Pro mě je to odreagování se od běžných starostí a povinností. Nabírání nových zkušeností, potkávání starých známých, poznávání nových lidí a spousty zážitků, ať už veselých či někdy i trpkých.

Krom házené se ale musíte věnovat i své rodině a profesnímu životu. Prozradíte nám, co je vaše zaměstnání?

Pracuji v IT oddělení firmy KPMG – zabývající se službami v oblasti auditu, daní, poradenství a práva.

Už jsme se dotkli tématu rodiny. Máte v rodině nějaké další házenkáře? Jak se dá časově skloubit rodinný život a časově náročná házená?

Jsme sportovní rodina, a i když občas problém vše skloubit nastane, tak to zvládáme dobře. Manžel hrál házenou a děti začínaly s fotbalem. Syn u fotbalu zůstal, a ze své zkušenosti musím říci, že fotbal je časově daleko náročnější oproti házené. Dceru jsme nakonec přeorientovali na házenou. Nejdříve nechtěla, ale nyní je spokojena. Syn se zamiloval do beach házené, kterou si rád zahraje.

Házená se teď dlouhou dobu nehraje a vůbec není jasné, kdy se na palubovky opět vrátíme. Jak vy trávíte dny bez tréninků a víkendy bez zápasů a turnajů?

Času je spousty, běhám, cvičím a stále chodím na procházky po Praze či do přírody. Každé ráno si pěšky prodlužuji cestu do práce prázdnou Prahou a občas, když nemám nákup tak i z práce. Jeden den o víkendu si udělám pořádný výlet mimo Prahu do přírody.

Schází vám házená? Našli jste si jiný (náhradní) sport?

Pravda, už mi nějaký ten adrenalin ve formě zápasů chybí. Ať už na lavičce nebo na hřišti.

Co se týká sportu, snažím se minimálně 2x týdně chodit běhat do nedaleké Stromovky. Od Nového roku nám syn připravuje 2x týdně kruhové tréninky, které s dcerou plníme a jsme jimi nadšené.

Jste v kontaktu s týmem? Jakým způsobem?

Vídám se pravidelně se 4 holkami - chodíme běhat 2x – 3x týdně. Dokonce jsme si udělaly i společný výlet na Ještěd.