Představujeme trenérku mladších dorostenek Karolinu Kuprovou

Dnes na našich webových stránkách představujeme spoluorganizátorku turnaje Vršovice Handball Cup a trenérku mladších dorostenek Karolinu Kuprovou. Většina lidí ji v oddíle zná jako obětavou Káju, nebo „nerváka“, který jen tak nic nevzdává.

Dosažená trenérská licence: C

Hráčské zkušenosti:

S házenou jsem začala na Praze 6 v týmu Tatran Střešovice, to bylo někdy v roce 2003. Od března 2006 pak hraji ve Vršovicích. Až na krátkou výjimku v sezoně 2006/2007 jsem působila a působím na postu brankářky.

Trenérské zkušenosti:

Trénovat jsem začala jako asistent po maturitě v květnu 2013. První kompletní sezona, kterou jsem tedy strávila na lavičce byla 2013/2014.

§ 2013 - 2017 mladší žákyně

§ 2017 - 2019 starší žákyně

§ 2019 - mladší dorostenky

Největší hráčský úspěch:

Co se týče juniorských kategorií, největšími úspěchy byly 5. místo na ŽL v sezoně 2008/2009 a 2. místo na Prague handball cup 2013 v kategorii starších dorostenek. V kategorii dospělých si moc cením toho, že jsem v sezoně 2011/2012 (jako prvním rokem starší dorostenka) dostala šanci se zapojit do tehdejší 2. ligy a byla jsem u postupu týmu žen do vyšší soutěže - 1. ligy. Za největší úspěch kategorie dospělých tedy považuji, že se týmu, kterého jsem součástí po celou dobu jeho prvoligových zkušeností, daří v lize udržet, a to občas i na velmi hezkých pozicích. 😊

Největší trenérský úspěch:

Žádnou velkou trofej jsem během své dosavadní trenérské kategorie nezískala. Na mysli mi vyvstává několik zápasů nebo turnajů, kterých si velmi cením a z jejichž vítězství či průběhu mám i po letech radost, zmiňovat je ale nebudu. Celkově ale za největší trenérský úspěch považuji, že se nám podařilo vytvořit partu holek, která si házenou zamilovala a věnuje se jí s chutí a zápalem. A i když je občas zataženo a občas padají trakaře, jsem na všechny holky hrdá.

Nejtalentovanější odchovanec:

Nejtalentovanější odchovanec je kategorie, která je velmi záludná. Viděla jsem spoustu holek, které svůj talent jen tak promarnily. Nejúspěšnější odchovanec bude asi jasnější otázka, i když ani na tu si nedovolím odpovědět úplně jasně - holky jsou mladé, čas nám teprve ukáže. Já jen doufám, že naše hráčky mají před sebou bohatou kariéru, ať už v naší první lize, nebo někde jinde, třeba výš. Hlavně, aby je házená bavila a chtěly v ní pokračovat!

Házené věnujete velké množství času, co pro vás vlastně házená znamená?

Házená je pro mě asi to, co pro každého sportovce jeho sport - vášeň, životní styl, druhá rodina. Ráda bych jen vyzdvihla to, co se mi na házené líbí nejvíc. Je to (ve své podstatě) sport bez předsudků, sport pro všechny - podívejme se na MS v Egyptě a na Gauthiera Mvumbi z Konga. Nevypadá jako typický sportovec, asi není nejrychlejší - ale střílí krásné góly, je oporou družstva a je na mistrovství světa. Samozřejmě, že třeba ne pro všechny na takové úrovni, ale tohle přesně házená nabízí - uplatnění všem, bez rozdílu - vítá každého s otevřenou náručí.

Krom házené se ale musíte věnovat i své rodině a profesnímu životu. Prozradíte nám, co je vaše zaměstnání?

Pracuji jako učitelka na základní škole - mým hlavním oborem jsou momentálně cizí jazyky (AJ, FJ) a dějepis. Vzhledem k tomu, že jsem prozatím dokončila pouze bakalářské studium, aktuálně studuji navazující magisterský obor na pedagogické fakultě.

Už jsme se dotkli tématu rodiny. Máte v rodině nějaké další házenkáře? Jak se dá časově skloubit rodinný život a časově náročná házená?

K házené mě přivedl můj táta Jaroslav, který se jí aktivně věnuje celý život. Je bývalým hráčem a dlouhodobým trenérem, mimo to je také například předsedou exekutivy pražského svazu. Svého času působil jako trenér také v našem oddíle - nejprve u dorostenek, poté (po přestávce) u žen. Také házenkářské tréninky nadchly mého tříletého synovce Tondu, tak třeba se k nám jednou přidá. 😊

Házená se teď dlouhou dobu nehraje a vůbec není jasné, kdy se na palubovky opět vrátíme. Jak vy trávíte dny bez tréninků a víkendy bez zápasů a turnajů?

Je to pro mě velký nezvyk. Jsem zvyklá týdně na 6 tréninků - tři jako hráčka, tři jako trenérka - a plné víkendy. Takže běžně moc volna nemívám. Teď je situace jiná, ale i tak si úplně na nudu stěžovat nemůžu. I když chápu, že to je asi proti všeobecnému přesvědčení, jako učitelé teď máme spoustu práce - příprav je daleko více, zpětná vazba pomocí oprav je důležitější než kdy jindy, navíc je tento způsob výuky daleko náročnější. Mimo to, jak jsem zmiňovala, studuji, takže prakticky nonstop koukám do počítače. Teď se zrovna snažím upírat síly hlavně na zkoušky - máme zkouškové období.

Schází vám házená? Našli jste si jiný (náhradní) sport?

Nedávno jsem přemýšlela o tom, že dle výsledků je studium daleko jednodušší bez házené. 😊 Ale jinak mi samozřejmě házená moc chybí. S náhradním sportem je to trochu komplikované, ráda se budu týdně hodiny honit za míčem, ale běh po parku není vůbec nic pro mě, a i když se občas dokopu, vůbec se mi to nelíbí. 😊 Snažím se tedy alespoň pravidelně posilovat a chodím pěšky, kde to jde, ale není to ideální. Tak doufám, že nás zase brzy pustí do haly. Alespoň si teď vynahrazuji pasivní stránku házené sledováním MS a jsem nadšená!

Jste v kontaktu s týmem? Jakým způsobem?

V kontaktu úplně nejsme, ale aspoň částečně sleduji přes sociální sítě, jak se holkám daří. Velkou radost mám, že část z nich se věnuje individuální přípravě, a tak snad návrat - alespoň po fyzické stránce - nebude problémem.

Vaše přání do následujících dní, měsíců, roků?

Samozřejmě si přeju, aby se co nejdřív otevřela sportoviště a my všichni měli šanci se vrátit k tomu, co máme rádi. Do budoucna bych si však přála, aby se české házenkářské oddíly naučily pořádně spolupracovat a táhly za jeden provaz za společným cílem tak, aby se členská základna rozrůstala - a to v celé zemi - a aby se tento dynamický a nádherný sport dostal alespoň trošku výš v žebříčku sledovanosti a oblíbenosti.